PŘÍBĚH SEŠITU

Narodil jsem se v jedné továrně na výrobu papíru. Bylo tam spousty dalších sešitů a každý se jmenoval jinak. Já sem na sobě měl napsáno 544e. Docela dlouhou dobu jsem ležel na jednom místě. Vůbec mě to nebavilo. Ale pak mě a další sešity svázali k sobě a dali nás do krabice. Krabice se po krátkém drncání ocitla někde kde byl chvilku klid. Ale pak začalo drncání znova. Po dlouhé době drncání konečně skončilo. Najednou jsem uslyšel skřípání nějakých dveří. To zrovna otevřeli dveře od nákladního auta. Vyndali krabici s námi a někam nás nesli. Neměli jsme ani ponětí kam. Pak jsme spatřili světlo. Nad námi stojí nějaká paní, která nás všechny uchopí a položí na stůl. A pak uvidím místnost plnou dětí. Ale pořád jsem si nebyl stoprocentně jistý, kde jsem. Dětí tam bylo asi dvacet tři. Ta paní nás začala rozbalovat a dávat dětem na stůl. A pak mi to došlo. Já jsem v základní škole. Dostala mě malá holčička. Uchopila svoje pero a začala na mě psát. Zezačátku to bolelo ale pak už ne. Napsala na mě ANEŽKA K. 3.C ČJ. Ze své aktovky vytáhla malé desky a do těch mne dala. U Anežky v aktovce se mi líbilo. Se mnou v deskách byl i sešit matematiky a učebnice češtiny. Za asi dvě hodiny sem byl u Anežky doma. Někdy mě Anežka brala domů a někdy zase do školy. Skoro každý den do mě Anežka psala. Jednoho dne celá třída psala přepis do malého sešitu. Napsala do mě jako vždy datum. Bylo zrovna 3.listopadu. Anežka to měla bez chyby. Potom mě dala do desek i s učebnicí a pracovním sešitem. Za nějakou dobu sem byl zase u Anežky doma. Anežka mě vyndala z aktovky a dala na stůl, aby mohla udělat domácí úkol. Donesla si pití, začala do mě něco psát a k tomu upíjela. Po chvíli psaní se Anežka natáhne pro nápoj. Sklenici s vodou uchopila, ale vyklouzla jí z rukou. Voda se vylila na mne, a to byl můj konec. Anežka se mne snažila usušit, ale vše, co ve mně bylo napsané, se rozpilo. Už se to nedalo zachránit, sbohem Anežko užij si nový sešit. Pomalu jsem usínal a pak jsem nadobro zemřel.